Technologie
Identifikace pomocí radiových vln (Radio Frequency Identification)
RFID je identifikace objektů pomocí radiových vln. K tomuto účelu se používají data uložená v paměti markéru. Markéry se skládají ze dvou hlavních prvků: integrovaného systému (čipu) a vysílací a přijímací antény. Čip obsahuje paměť, ze které čerpáme údaje pomocí bezdrátového přenosu realizovaného prostřednictvím antény.
Funkci odečtu i záznamu dat realizujeme počítačově řízeným snímačem RFID. V pasivních markérech (bez vlastního napájení) je čip napájen přes snímač RFID prostřednictvím antény. Markéry mohou pracovat na různých frekvencích, a dále mohou realizovat různé funkce (pouze čtení, záznam a čtení, poplašné funkce nebo autodestrukce). Velikost paměti markéru se volí v závislosti na aplikaci. Důležitým parametrem pro správnou činnost markérů RFID je maximální vzdálenost, z níž můžeme přečíst data. Na tuto vzdálenost má vliv jak frekvence provozu systému, konstrukce antén v markéru a snímači a výkon snímače.
LF (Low Frequency) - nízká frekvence (124 - 134 kHz)
Systémy pracující na této frekvenci vznikly jako první a našly univerzální využití. Markéry (tagy) mají podobu kroužků, plastikových karet, pastilek s pásky na ruku. Používají se především ke kontrole přístupu, registraci pracovní doby, v systémem vstupu do sportovních objektů (plovárny, posilovny, lyžařské svahy). K jiným aplikacím patří automobilové imobilizéry. Zcela jiné využití představuje identifikace zvířat. Vadou tohoto frekvenčního rozsahu je absence obecného standardu, malý dosah pro čtení nebo nemožnost současného odečítání několika markérů. Aktuálně neprobíhají intenzivní práce na rozvoji tohoto frekvenčního rozsahu.
HF (High Frequency) vysoká frekvence (13,56 MHz)
Systémy pracující na této frekvenci jsou ve srovnání se systémy pracujícími v rozsahu LF progresivnější. Došlo zde k vyřešení konfliktů mezi tagy, ke zvýšení rychlosti přenosu dat, ke zvýšení dosahu při čtení a záznamu dat. Byl rovněž vytvořen standard ISO 15693 umožňující spolupráci tagů a snímačů různých výrobců. Nejrozšířenější jsou markéry v podobě samolepících etiket (Smart Label). Systém se uplatnil při označování oděvů, při kontrole přesunu leteckých zavazadel, označování knih a dokumentů (včetně pasů nebo elektronických studentských průkazů), na vstupenkách na hudební a sportovní akce. Jsou známé rovněž aplikace při kontrole oběhu kontejnerů nebo vozíků uvnitř průmyslových závodů.
UHF (Ultra High Frequency) velmi vysoká frekvence (865-952 MHz)
Tato frekvence zajišťuje nejvyšší dosah odečítání pro pasivní tagy (do 6 m). Jsou vyřešeny konflikty mezi etiketami a je určen mezinárodní standard. Přes rozdíly v provozních frekvencích zařízení: 865 ? 869 MHz Evropa, 915 MHz USA a 952 MHz Japonsko se podařilo vytvořit tagy a snímače, které mohou pracovat po celém světě, a mohou tedy obsáhnout globální řetězec dodávek. Obecně se soudí, že tato frekvence je optimální pro logistické aplikace a rychlost vývoje zařízení, která pracují v tomto rozsahu, je největší. Standardem, který se zdá splňovat podmínky světového standardu, je EPC GEN 2.
UHF (Ultra High Frequency) velmi vysoká frekvence 2,4 GH
Frekvence se rozšiřuje a používá aktivní tagy. V souvislosti s tím se dosah odečítání zvýšil na 10 m. Rychlost přenosu dat umožňuje odečítání dat z rychle se pohybujících objektů (100 km/hod.), což se dříve nedařilo. Díky těmto vlastnostem je tento rozsah vhodný pro registraci automobilů jedoucích po dálnici, pro řízení dopravních lodí nebo při registraci projíždějících železničních vagonů.